V neděli ráno jsme vyrazili na poslední výcvikový den na Rudu. Cestu jsme zvládli v pohodě - páníček jel opatrně , panička se chvilkama chytala přístrojové desky a nohama pomáhala brzdit, protože silnice sice byla projetá, leč neposypaná a klouzalo to. Když jsme konečně dojeli na cvičák, už tam na nás čekali další odvážlivci, kteří riskovali, že tam budou přezimovat.

Opět jsme byli rozděleni do dvou skupinek, jedna skupinka se vrhla na plac na poslušnost a druhá začala s vyhledáváním schovaných lidiček.

Těšili jsme se na sníh, ale bohužel ho nebylo tolik, aby se nám mohli človíčci do něj zahrabávat. Tak jsme se nejdřív vyskotačili ve sněhu a potom už byla klasická poslušnost. Překážky jsme tentokrát vynechali, protože byly zasněžené a pod vrstvou sněhu byla ledová krusta.

Potom jsme hledali človíčky, kteří se nám poschovávali a my je museli vyštěkat. Do toho začalo chumelit, ale to nám vůbec nevadilo.

Když jsme všichni docvičili, odjelo se k Monice a k Petrovi "na základnu", kde se byla na pořadu výroční členská schůze, kde se zhodnocoval uplynulý rok, plánovaly se akce na rok 2009 a také se hlasovalo o nových členech a podávaly se návrhy na nové čekatelství.  Náš páníček byl všemi hlasy schválen a je nyní člen záchranné brigády kynologů Plzeňského kraje.

Potom jsme se všichni rozloučili a odjeli domů ( kde není po sněhu ani památky :-(  ).

Doma nás už čekala ségra Barborka a tetička Arinka. Po přivítání už byla jen véča a honem do pelíšku, vyspat se po náročném dni.

Původně to měl být vodní výcvik, ale s blížícím se termínem to páníček viděl dost skepticky. Chodit plavat v říjnu, když ráno
jsou teploty na bodu mrazu chodí jen opravdu "ledoví muži".  V pátek odpoledne se páníci spakovali, naložili nás do auta ( mne a mámu Afru ) a hurá směr Slavětín. Před námi byly cca 3 a půl hoďky jízdy, cesta proběhla v pořádku, ale do Slavětína jsme dojeli už za tmy. Nás už čekala jenom véča a procházka s vyvenčením a mohly jsme jít chrnět. Ne však páníky. Ti se museli přivítats ostatními dvounožci a také doplnit nějaké ty kalorie v podobě gulášku (který Eva umí opravdu báječně :-) ).

Ráno jsme se probudili a venku byla námraza. Takže z plavání se upustilo už s konečnou platností. Zato cvičit se může i v zimě. Protože se nás sešlo opravdu hodně ( asi 25 pejsků), byli jsme rozděleni do skupinek, abychom si navzájem nepřekáželi. Páníček dostal velení skupince, kde se dělaly pořadovky, Renča zase dostala skupinku na překážky. To ale nečekala moje panička, která si myslela, že páníček bude cvičit se mnou a ona bude všechno fotit. Tak jsem se pěkně přiřadila k paničce a začaly jsme cvičit spolu. A protože jsem holka šikovná, tak jsem cvičila opravdu pěkně. Znovu jsme potrénovaly chůzi s vodítkem i bez vodítka, obraty, aportky a nakonec překážky. Panička přece jenom sem tam udělala nějaký snímek, ale moc toho nebylo.
Snad nás také někdo vyfotil. Potom si zacvičil i páníček s mámou Afrou - jako vždy -bez připomínek.

Na neděli byla v plánu vycházka a prohlídka muzea samorostů. Kdo chtěl, odjel, kdo nechtěl , měl možnost se opět věnovat výcviku. Nakonec se ke cvičení přidali i ti, kteří se vrátili z prohlídky muzea.

Po obědě se všichni rozloučili a vydali na cestu domů.

My jsme si ještě domluvili návštěvu u Doriana, který žije v Jihlavě a tak jsme to domů vzali oklikou. Páníci Dorianka nás mile přivítali a Dorian by byl blbnul a blbnul a blbnul.

Je od nás pryč už 2 a půl měsíce, ale vypadalo to, jako by odešel včera. K mámě se vrhnul s takovým nadšením, ta ho samozřejmě hned usměrnila . Panička se snažila fotit, ale Dorian byl dost rychlý a tak to možná bude takové mázlé :-) :-) .

Dorian také vyrostl, stal se z něho moc pěkný pejsek, tak až bude poblíž nějaká výstava, snad se na ní předvede. Páníčci ho chválili, jak je šikovný a učenlivý.

Pozdě večer jsme dojeli domů, kde už nás vítala ségra Barborka . Ta si doma užívala, měla domeček i zahradu jen pro sebe.

Tak se mějte, já jdu dospat, co jsem nestihla o víkendu ...........................

Soustředění ve Slavětíně - srpen 2008
23.8.2008 -30.8.2008
 

V sobotu jsme odjeli do Slavětína. Pražská záchranná brigáda kynologů pořádala týdenní soustředění, zaměřené na plochy, vodu a stopy. A to si páníček nemohl nechat ujít.
 

 

 

Vodní výcvik - Trnávka - srpen 2008
8.8.2008 -10.8.2008
 

Tak už jsme zase sami. Myslím tím bez štěňat. Panička smutní, za ty tři měsíce si na ně moc zvykla.
Čekal nás vodní výcvik , opět na Trnávce. Počasí nic-moc, celou cestu nás honily mraky. No a v sobotu dopoledne to bylo přímo ukrutné. Hrozný slejvák. Sotva se trošku vyjasnilo, tak odvážlivci v neoprénech vlezli do vody a cvičilo se. Tentokrát vedla naši skupinu Renata. V partě byla ovčanda Tara, která byla k neutahání, fundland Arnie a Grif, labrador Blek, krasavec Pluto, boxerky Afrodita a Borůvka. V tomto složení jsme pilně plnili veškeré cviky, které si na nás Renča vymyslela.
Nás všechny z břehu hlídala tibetská doga - Princezna.
V sov¨botu večer bylo grilování ( vuřtů) a vůbec zábava. Ani tentokrát jsme neunikli líbezným tónům z diskotéky, kterou měli opět děcka z tábora. Naštěstí páníček tot už předvídal a vybral místečko k přenocování o něco dál, takže to celkem ušlo. Akorát panička si stěžovala na kapky, které nám bubnovaly do střechy auta.

 

Soustředění v Nechranicích 2008
26.7.2008 -3.8.2008
 

Odjeli jsme na soustředění na Nechranickou přehradu. Na celý týden !! I s Debrou a s Dorianem. Panička slíbila, že si to pořádně užije. A taky jo ( ha, ha)
"Hnízdo" jsme měli v areálu policie a sešly se tam hned 3 brigády.
Naše-plzeňská, karlovarská a do třetice ústecká. Spousta nových lidiček i psů.
Z plzeňské brigády tam byli - Monika a Petr + Beta, Bad a Cyril, Vendy s Ondřejem + Monty, Pavel + Bold a Blesk, Filip, Míša a Wanda, Katka + Eru, no a naše maličkost -oba páníci + Afrodita, Borůvka , Debra a Dorian.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z varské brigády - Šárka + Aška a Tai-či, David + Rhea, Homza + Jack, Markéta, Martin, Petra, Dana a další.

Velké poděkování patří Markétě, která nám obětavě chodila šlapat stopičky a nechala se vyhledávat.
Hned začátkem týdne se stala nemilá věc - panička při chytání Doriana to neustála a hodila boudu. Dokonale - na beton se škvárou.
A výsledkem byly dva uražené zuby. Odřené koleno a ruku nepočítám.

Tím začalo a skončilo cvičení s paničkou.Už chodila jenom venčit mrňousky.
A také měla dietu (ha, ha, ha) - nedobrovolnou.
Ve čtvrtek šel páníček s mámou Afou na koušku - ZZZ. Udělali !!!!      Hurá.

Na pátek měla naplánované další zkoušky - s Afrou a se mnou - ale nic se nemá přehánět - nezadařilo se.
A protože je páníček v tomto směru zcela nepoučitelný, šel v sobotu opět na zkoušku a tentokrát se mnou.
Já ale byla už úplně mrtvá - no nedivte se , skoro celý týden bylo kolem 30 stupňů, tak jsem už usínala i na stopě.
A to jsem ji měla v tréninku docela dobrou. Takže, pro velký úspěch ji budeme muset opakovat.
Po návratu domů jsme s mámou spaly a spaly a spaly.
Až do úterka jsme byly úplně hotové.
Ponaučení pro příště - na soustředění to nepřehánět a nedělat zkoušky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu, když jsme se chystali domů, přijeli se podívat lidičky z Benešova a odvezli si Debrušku. Panička tomu nechtěla uvěřit, pořád si myslela, že páníčka přesvědčí a štěndo zůstane doma. Nestalo se tak. A tak se domů odjíždělo jen s Dorianem. Bylo smutno.






 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doma už se nerozbalovala ohrádka a Dorian směl všude. Také si to patřičně užíval. Jako velký kluk. Na spaní si vybral páníčků postel a uvelebil se uprostřed.
Tento "veget " však nevydržel dlouho.

V neděli ráno nečekaně zazvonil telefon a že se přijedou podívat lidičky na Doriana.
Přijeli a odjeli s ním. A tak jsme zase sami.




 

Vodní výcvik - Trnávka - červenec 2008
18.7.2008 -20.7.2008
 

Tak jsme zase po delší době vyrazili za svýma kámošema na vodní výcvik do střediska Trnávka u obce Želiv. Jo bylo to docela zábavné. Teda myslím tím cestu. Protože jsme jeli ve složení - páníčci, máma Afra, moje maličkost Borůvka a moji mladší polosourozenci Debra a Dorian.
Oba prckové mají ve zvyku, sotva někam vyjedeme, začít živě diskutovat. A když říkám živě, tak tím myslím opravdu živě. Ve svém domečku, který mají v autě ( aby nikam po cestě nezdrhali a tím ani nepřekáželi), se posadí čelem k sobě a začnou brebentit. Ale tak nahlas !!! A vydrží jim to cca 15 minut. Já i máma už jsme skoro hluché, když konečně usnou. No a po hoďce to začne nanovo, protože páníček usoudí, že je čas na venčení a prckové to berou jako povel k dalšímu " rozhovoru". Takže jsme dorazili na místo, bez většího bloudění a přivítali se s kámošema, kteří nás berou a mají nás rádi. Středem pozornosti byli samozřejmě Debruška a Doriánek. Ale já to beru, protože jsou to opravdoví krasavci. Ani jeden z nich se nebál žádného pejska ( trochu je museli páníčci i krotit) a nechali se hladit a drbat od lidiček.
V sobotu nastal výcvik. Cvičilo se ve skupinách, my jsme byli ve skupině vedené Evou. Počasí nám přálo, bylo krásně. Zatímco já nebo máma Afra cvičila, Debra s Dorianem byli v ohrádce v lesíku a procvičovali se v hrabání.

Šlo jim to dokonale (chudáci budoucí páníčci).
Prckové si také vyzkoušeli nastupování a vystupování z lodi ( nafukovací člun) - vůbec se nebáli a vypadalo to, jako by to dělali každý den. Když všichni docvičili, přišli na řadu i Debra a Dorian .
Páníček je vzal do vody a oni plavali. Jo, vážně, prostě plavali. V sobotu večer bylo rušno. Děti, které zde trávili prázdniny měly diskotéku. To byla síla. Když už byla po několikáté písnička " já chci žít nonstop" my už chtěly spát. Naštěstí jejich vedoucí se slitovali a v 11 hodin večer diskošku ukončili. To Vám bylo báječné ticho :-).
V neděli dopoledne se ještě cvičilo a po obědě jsme se sbalili a hurá domů.
 

Moje první noční sutiny

12.4.2008 -13.4.2008
 

Vážení přátelé ano .... tak jsem přežila svoje první noční vyhledávání v sutinách. Na krku jsem měla světélko a se svoji přírodní bílou barvou jsem vypadala v noci jako světélkující bílá paní (vlastně psina).
V sobotu nás páníci naložili do auta a odjeli jsme směrem na Karlovy Vary. Cílem našeho výletu byl cvičák záchran.brigád. Na řadu přišla poslušnost, potom překážky a nakonec odpočinek, zatímco si páníci opékali buřtíky na ohníčku.
Potom se odjelo do Mariánské u Jáchymova, kde jsme měli cvičit vyhledávání v sutinách.
pokračování se připravuje a fotky také .....

Večer jsme se připravili ( oblékli si světélka) a šli jsme hledat do rozbořených objektů odvážné figuranty. Bylo to úplně něco jiného, než za světla, protože se muselo jít daleko opatrněji, abychom náhodou někam nespadli. Skončilo se v pozdních hodinách a pak se všichni přesunuli k přenocování - vždyť brzo ráno se začalo s výcvikem znovu.
Víkend se podařil i přes náhlou indispozici u našich páníků ( nějaká hnusná střevní chřipajzna) .
Fotky z víkendu najdete zde.
 

 

Jarní víkend ve Slavětíně

4.4.2008 - 6.4.2008

tak jsme se vrátili ze Slavětína, kde jsme prožili bezva víkend ještě s dalšíma psíma kamarádama a s jejich páníčky. Na zprávě o této akci musí panička ještě zapracovat, ale já na ni dohlédnu, aby to bylo hodně brzo :-) Jo a fotky se také povedly. Panička od Eimi byla zatím nejrychlejší - tak se můžete podívat na fotky od ní .

Když jsme v pátek večer dorazili do Slavětína a páníci se uvítali s ostatníma dvounožcema, domluvili se, že nás půjdou vyvenčit. Trvalo jim to ale poměrně dost dlouho a já byla tak moc chtivá večerního vylítání, že jsem paničce podrazila nohy a ona se rozplácla na škváru.
Chvíli dělala, jako že už nikdy nevstane, a tak to páníček nevydržel a odešel se mnou a s mámou Afrou na venčení sám. Paničku jsme nechali osudu.
Však jí to také nebavilo, dlouho ležet na zemi ( bez diváků) a tak se zvedla a alespoň patřičně fňukala.

Tím ale katastrofický scénář byl vyčerpán a už bylo jen dobře. V sobotu ráno byla venku docela kosa a tak se začalo cvičit nejprve na suchu. Chytali jsme "kořist", dělali překážky - no bylo to prostě fajn.Všichni jsme byli pochválení a to se nám to pak cvičilo :-) :-)

Odpoledne jsme už šli k vodě. Byla sice dost studená, ale co by pro nás páníci neudělali.

Nějaká ta rýma je přece nemůže odradit. Máma Afra šla protekčně do vody první, přinesla si z vody aportek a byla spokojená. Pak ji panička utřela do ručníku a hned radši schovala do auta, aby těhulka nenastydla. Na ostatní se už mohla koukat jen z okna auta.

 

Po tak náročném dni jsme byly s mámou obě unavené, že jsme v noci spaly a ani nedutaly.
V neděli ráno se zkazilo počasí a pršelo. Když na chvíli přestalo, šli jsme opět na plac.
Romana se svojí fenkou nám předvedla názornou ukázku - tanec se psem.
Moc se jim to povedlo a obě sklidily veliký obdiv.
 

A tady jsou konečně fotky od mojí paničky - koukněte.

 

U pana doktora
25.3.2008

dnešní návštěva u pana veterináře měla zjistit, zda se ze mne stane teta nebo ne.
Když jsme přišli do ordinace, já byla vypuštěna na volno, abych si mohla v klidu prohlédnout všechny ty divné věcičky, co tam páni doktoři mají.
Tak jsem neodolala a podívala se také trošku výš - na stůl.
Panu doktorovi to ale vůbec nevadilo a navíc jsem dostalu od něj ňamňu.

Zato mámu Afru vyzvedli na vyšetřovací stůl, otočili na záda a potom jí jezdili po břiše takovým divným kartáčem.
Přitom se dívali na monitor a říkali - á tady je mimčo, a hele tady je další a tady také.
Já tam koukala také, ale nic moc jsem neviděla.
Spíš takové fleky - no to že by byli moji nevlastní sourozenci ?!?!?!
Pak mámu ze stolu dali dolů a říkali, že se musí trošinku šetřit. (Ne moc, aby nezlenivěla , ale já jí nenechám v klidu, nebojte :-) )

Bude-li mít někdo z hodných lidiček zájem stát se mým "skoro příbuzným" , tak více informací o štěnících a kontakt na páníky najde zde.
 

Mydlovarská procházka
24.3.2008
 

Pondělí ráno - odjeli jsme s páníčkama do Mydlovar - krásného místa na dlouhé procházky.
Venku je kolem nuly, chvilkama i pod, ale nám to nevadí, protože se můžeme krásně vyběhat na volno a nikdo nás neokřikuje .
Panička do kopce sice funí, ale šlape. My si najdeme veliký klacek a potom se o něj taháme. Brodíme se sněhem, je ho tady docela dost. Musíme přeskakovat i potok a to je největší sranda pozorovat páníky, jak přejít, aniž by se namočili. To my tam hupsem a je to :-)

 

naše nejmilejší zábava - tahání se o klacek

 

jo, poslouchat se musí, ale následuje odměna :-)




Velikonoční cvičení
23.3.2008
 

Je neděle ráno - a venku chumelí.

I přes to, že stěrače auta skoro nebraly padající sníh, páníčkové pokračovali směrem do Zruče na cvičák. Tam se nás sešlo docela hodně, včetně několika mlaďounkých štěňátek.

Cvičák v Rudě
16.3.2008

 

 

 

 

Den boxera

Dnes 15.března to byl první den boxera v letošním roce.Ráno to sice vypadalo, že bude pěkná zima, ale během dne se oteplovalo a sluníčko krásně hřálo.
Páníci nás nechali ráno čekat, než nanosili všechny věci do auta a když jsme konečně odjeli, pořád se jim honilo hlavou, na co asi zapomněli. Přišli na to docela brzičko - to když jsem s mámou Afrou vyskočila z auta a oni nás chtěli připnout na vodítko. Měli smůlu. Korálky (řetízkové obojky) zůstaly doma na věšáku.

 

 

 

Výcvik v sutinách

Tak jsem se dočkala svého prvního výcviku v sutinách. Sraz jsme měli něco po deváté hodině u Makra ( v Plzni ) . Samotný výcvik se konal na Valše, v obrovském areálu, se spoustou strojů, betonových panelů, hromad kamení, sutin a dalších železných příšer.
Hned na začátku nás šéfka Monika rozdělila do několika skupin .
Já jsem byla ve skupině se svojí mámou Afroditou, s kámoškou Wandou, s Betynkou a ještě jednou zlaťandou, která tu byla také poprvé.

 

 

 

Nejdřív se mi figurant schoval ( tak napůl ), abych jej trošilinku viděla, pak jsem musela "zachráněného " človíčka vyštěkat a za odměnu jsem dostala lahodný páreček.
Takhle jsme trénovali všichni, vždy s malou změnou místa, aby to nebylo tak jednoduché.

A že si figuranti vybírali k úkrytu zajímavá místečka ( betonové panely, studna) je vidět na fotkách.

V poledne jsme si udělali přestávku ( lidičkové se pustili do svačinek z domova) a potom jsme si také vyzkoušeli nezpevněné plochy - hromady sutin ( fuj, tam se lezlo opravdu špatně), písek, kamení.

Moje zhodnocení celého výcviku - jóóóó, dobrý. 
Počasí během celé akce bylo docela slušné, ráno sice byla zima, ale když jsem běhala, tak to vůbec nevadilo. A naučila jsem se zase něco nového.

Po příjezdu domů jsem padla do pelíšku a spala jak zabitá.

 

na hraní zbyla také chvilka ...

 

 

 

čuchám, čuchám člověčinu .....

to je ale binec - cihly, beton, železo ...

kam se asi človíček schoval ....

 

chůze po drátěných sítech

zasloužená pochvala

 

 

Nechali mne doma ....

Dneska ( v sobotu 23.2.2008) ráno si páníkové přichystali věci , mámu Afru pustili do auta
a odjeli. Prý za ženichem na krytí . Jmenuje se Caos a bydlí v Německu.

 

Když se odpoledne vrátili, tak mi bylo vysvětleno, že se nám ( teda vlastně mámě Afroditě) koncem dubna narodí malí štěníci a já tak vlastně dostanu polosourozence.
Tak nevím, mám se radovat, nebo ne ?

No a když páníci odjeli a já zůstala doma (sice ještě s dalšíma dvounožcema, ale ty mám na háku ) tak jsem se pustila do průzkumu.
Obešla jsem všechny stoly ( na které jsem nedosáhla ze země jsem si i vylezla) a důkladně je prosmejčila, zda tam nezbylo něco dobrého na zub.
Bohužel se na to přišlo, ubrusy jsem nestihla patřičně narovnat a zbytky různých pokladů v mém pelíšku jsem pořádně neschovala.

Schválně, kdo uhádne, co to bylo původně?

 

 

Tak já to teda prozradím. Krásný proutěný košíček, kam panička dávala takové dobroty na zobání - sušené a kandované ovoce, oříšky v čokoládě ...... Teď už asi fungovat nebude.

 

Výcvik na Špičáku - laviny

Tak jsem také dneska byla s plzeňskýma záchranářema na svém prvním lavinovém výcviku. Ráno jsme vyrazili ( páníci, máma Afra a já) směr Špičák. Cesta probíhala v poklidu, skoro celou jsem ji prospala. Když jsme dojeli na místo našeho srazu, tak tam ani moc sněhu nebylo. Na protější strání sice člobrdíkové lyžovali, ale museli jim tam nějaký ten snížek nafoukat. Když se konečně sešla celá parta a já se dostatečně očuchala s ostatníma psíma kamarádama, vzali jsme to vzdušnou čarou přes les na naši cvičnou louku. Když říkám vzdušnou čarou, tak myslím doslova. Kopeček to byl pěknej, to by mohla moje panička povídat.
No, vlastně ani moc nemohla, protože funěla jako poslední a myslela, že vypustí duši.
To já si to hopsala od jednoho kámoše k druhému, ale nakonec, jako slušná holka jsem zůstala u mamky Afry a šla spořádaně vedle ní.
Ta vám měla starosti, aby se nám panička neztratila, pořád se ohlížela a nakonec jí šla zachránit.
A za chvíli už jsme byli na zasněžené louce.
Obrovské hromady navršeného sněhu ve kterých byly vydloubány díry, kam ti naši dvounožci vždycky zapadli a my je chodili hledat.
Paní cvičitelka nás rozdělila do dvou skupin, já byla ve skupině začátečníků.
Páníkům bylo vysvětleno, co se od nich očekává a pak už hurá do práce.
Docela mně to šlo. Byla jsem chválená a to mám moooooc ráda.
Odpoledne jsme se také zkoušeli jezdit na čtyřkolce.
No, kdybych trénovala každý den, tak možná bych se na té železné řvoucí obludě udržela i sama. Takhle mně musel páníček přidržovat, abych nežuchla na zem.
Ale dobrá zkušenost.

Další fotky od kamarádů najdete zde.

 

 

 

 

 

Lavinové soustředění

Mezi poslední akce plzeňských záchranářů patří lavinové soustředění na Špičáku ve dnech 5.1.2008 - 13.1.2008. Opět se zúčastnila mamina Afrodita.

Foto našich kamarádů





 

Novoroční pochod

1.ledna ráno jsme se probudili do krásného zimního dne. Po sněhu u nás zatím není ani vidu, ani slechu, ale to nevadí.

 

Už když páníček vzal do ruky obojek, bylo jasné, že bude výlet.

Tak tentokrát jsme všichni vyrazili ( stejně jako vloni ) na novoroční pochod z Bolevce do Bolevce .

 

 

Ze tří možných tras páníček vybral tu prostřední - 13 km. ( s ohledem na možnosti mojí paninky - víc by asi po probdělé noci nevydržela).

Už na startu bylo vidět, že takový nápad mělo hodně psích páníčků a tak jsme po cestě potkávali kamarády od yorkšírů přes labradory až po ovčáky.

Pravdou je, že já i máma jsme se docela otravovaly, když nám páníčci nestačili a musely jsme zpomalovat.




Každý takový výlet je pro nás něco jako závod - všechny předhonit
a páníky uštvat.

Proto jsme se také cestou jen tak pro zábavu cvičily v nošení malých suchých stromečků, tahaly se o ně
a potom k nelibosti páníků vychrchlávaly kůru z tlamky.

Když jsme všichni došli do cíle
( paničku jsme cestou neztratili),
tak na nás čekala odměna v podobě buřtíka.

Páníci dostali diplom, na který jsou pyšní - vždyť se říká: jak na nový rok .........

 

 

 

Výcvik ve sněhu

Plzeňští záchranáři tentokrát zavítali na hory. Na Špičáku se konal výcvik - plošné vyhledávání. Opět se zúčastnila mamina Afrodita.

 

 

 

Výcvik v sutinách

Členi záchranné brigády kynologů v Plzni se sešli na výcviku v sutinách.
Podívat se přišlo i několik nováčků - mezi nimi i naše Afrodita.
Nejemom že se dívali, ale také si sami mohli vyzkoušet úplně něco nového.
Domů přišli (páníček i Afra ) utahaní, ale spokojení.

Opět se můžete podívat na fotky od kamarádů. Páníček totiž fotit nestíhá.
 

 

 Rozloučení se sezónou

Příznivci, přátelé a členi klubu se sešli ve Slavětíně u Slavonic ve dnech 12. - 14.října 2007 na rozloučení s vodní sezónou roku 2007.  V sobotu dopoledne jsme překonali nepřízeň počasí (mrholilo a foukal vítr ) a naposledy v letošním roce jsme si šli zaplavat. Voda byla mokrá a studená. Brrrr. Naštěstí neoprény fungují a proto všichni přežili ve zdraví. Odpoledne již svítilo sluníčko a proto si páníčci i pejsci mohli na place zacvičit V neděli byla procházka spojená s obhlídkou bunkrů a hledáním hub. Víkend se podařil :-)
Foto ve fotogalerii a další zde.

 

 

 Klubová výstava boxerů v Dobřanech

na klubovce se vystavoval pouze Borek a proto mu jeho sourozenci (Borůvka a Baron) a mamka (Afrodita) drželi pěstičky - pacičky a povzbuzovali ho hafáním .

 zleva: Borek, Borůvka a Baron z Červeného Hrádku

 

 

3. výstava bílých boxerů

se konala ve dnech 7. - 9.září 2007 v Žirovnici

 

 

z výstavy bílých boxerů v Žirovnici

dne 8.září 2007

2.místo v otevřené třídě -feny

 

 

 

 

 

 

Předvedení vodní záchrany

 

Příznivci vodních prací se v sobotu 18.8.2007 v Roudné u Soběslavi mohli seznámit s ukázkou vodních záchranných prací. Bylo možno vidět, co vše je možné naučit psa při pozitivní motivaci, s využitím jeho instinktů - od pomoci tonoucímu až po vytažení plavce v bezvědomí.
Sluníčko pěkně hřálo a tak si odpoledne zájemci mohli sami vyzkoušet, jak by tato činnost zaujala jejich psy.

 

Letní výcvikový tábor v Žirovnici
 

Letní výcvikový tábor ÚP Louny 2007 proběhl ve dnech 29.7.2007 do 11.8.2007 v areálu vývalého pionýrského tábora Jitřenka v Žirovnici.

 

 

2. výstava bílých boxerů
 

O víkendu 13.-15.4.2007 v Peruci u Loun proběhl již druhý sraz bílých boxerů. Tentokrát se nás sešlo 25 bílých boxerů. Víkend se vydařil, počasí nám přálo a organizace byla skvělá. Navštívila nás také televize a tisk.
 

http://www.blesk.cz/scripts/detail.php?id=73921