moje závody 2009
31.10.2009 - Železná Ruda,  8.11.2009 - Zruč

Na svůj druhý závod jsem nemusela ani moc dlouho čekat. NAše pobočka pořádala ve Zruči na cvičáku závod o pohár Happy Dog, tak jsme zase s Bárou závodily. Tentokrát obě v kategorii ZM. Začínalo se obranama a já šla s paničkou jako první.

Průzkum terénu -10 bodů,,vyštěkání - 8 bodů (trošinku jsem vykukovala) , ochrana psovoda - 8 bodů - prý slabý zákus - no nedivte se , dali nám úplně nový tvrdý rukáv a já i ségra jsme z něj sjížděly , zadržení - 7 bodů - bylo to dobré, akorát  jsem pustila až na druhý povel a ještě jsem si klofla, a odolnost - 8 bodů - tak to fakt nevím proč mám 2 bodíky dole, protože jsem necukla, neutrhla se.

Pak následovala poslušnost: přivolání 10 bodů, ovladatelnost -8 bodů (prý jsem se trošinku loudala) , S,L,V - 10 bodů , aport - 8 bodů ( to nevím proč mi srazil 2 body !!! ) , odložení 10 bodů. Celkový výsledek 46 bodů a tím pádem nejlepší poslušnost v ZM. HEČ.

Soustředění v Pardubicích 2009
1.8.2009 - 9.8.2009

Vodní výcvik na Trnávce

V pátek odpoledne jsme s páníčkama a mámou Afrou odjeli na vodní výcvik do Trnávky u obce Želiv.
Cesta probíhala docela dobře, až na to, že jsem měla břichabol a velikánskou žížeň . Těsně před odjezdem jsem se totiž vplížila do kuchyně a z linky sebrala krájenou vysočinu v igelitovém sáčku a zajedla to bílou vekou.
Do kempu jsme přijeli kolem šesté večer a už tam všichni kamarádi byli.

Výcvik v sutinách

V neděli ráno začali páníci připravovat věci do auta a nám bylo jasné, že bude výlet. Akorát jsme netušily, kam se pojede. Jelo se na  výcvik do Zavlekova - Suché. Je to velký lom mezi Nalžovskými Horami a Kolincem a naše brigáda tam odjela trénovat výcvik v sutinách. Sešlo se hodně pesanů, skoro 20 a tak se vytvořily 3 skupinky pod vedením Moniky, Petra a Zuzky. Nejdříve šli páníci i s pejsky omrknout terén a pak už začal obvyklý kolotoč. Ačkoliv to na prvý pohled nevypadalo, byl terén velice obtížný. Já měla problémy, lézt po těch velikých šutrech a nespadnout do žádné díry, kameny klouzaly a byly i ostré. Také jsem si z toho odvezla pěkný škrábanec na pacince. Když jsem stála jenom na třech pacinkách, měla jsem problém , vydat ze sebe nějaký štěkot. Musím uznat, že na mámu Afru nemám. Ta šplhala jako kamzík.  
Ségra zase lítala po šutrech jako divá a vůbec nebrala v úvahu, že by někam mohla spadnout. No, musí se holka ještě učit.

Závod   O Chodský čakan

Abychom se doma nenudili, vymysleli si páníci pro nás další akci.
Tentokrát v Domažlicích, kde místní ZKO pořádala 6.7.2009 1.ročník závodu poslušnosti  "O Chodský čakan".
Brzičko ráno jsme odjížděli z domova, kde zůstávaly ségra Bára a teta Arinka. také chtěly jet na výlet, ale los padl na mne a mámu Afru. Na cvičáku v Domažlicích jsme ještě nikdy nebyli, je to menší ale moc pěkný cvičák a sešlo se nás tam 19 pejsků.
Byly jsme rozděleni do dvou kategorií, první byl závod podle ZOP, tam jsem byla já s paničkou a ve druhé kategorii  se závodilo podle ZPU1, tam byla zase máma Afra.
Jako první se nastupovalo na stopy, jelo se směrem do Mrákova na louky a máma šla na stopu jako pátá.

Zkoušky ZOP

Páníčci se rozhodli, že s námi půjdou na další zkoušky, tentokrát do Železné Rudy, kde zko pořádala  zkoušku ovladatelnosti psa - ZOP. Brzo ráno jsme vyjeli z domova ve složení páníci, já a ségra Barborka. Já jsem na cestování zvyklá, tak jsem si cestou i zchrupla, ale Bára to ještě nemá tak zažité a celou cestu koukala z okna.. Na cvičák do Rudy jsme přijeli jako první, ještě tam nikdo nebyl a tak jsme si vyzkoušeli všemi obávaný cvik "volno" a něco málo z pořadovky.
Postupně přijížděli další a tak jsme se stihli všichni na cvičáku vystřídat.
Na zkoušky nás nastoupilo celkem 7. Čtyři z nás byli na ZOP, dva na ZPÚ1 a jeden na ZPÚ2.
Začalo se stopičkou, my jsme zatím čekali v autě. Potom už jsem nastoupila já s paničkou a současně s náma šla na plac jedna choďanda. Ta šla na odložení a já na výchozí bod. Pan rozhodčí zavelel, panička vykročila a já se zamyšleně podívala dozadu, kamže to páníček se ségrou odchází.  Najednou panička zařvala k noze a já už raději přiběhla, co kdyby se chtěla na mne zlobit. První cvik byl "volno" s následným přivoláním. Na povel jsem ukázkově odběhla a pak se zase přiřadila paničce k noze . Další cvik byla ovladatelnost na vodítku , kdy jsem musela jít vedle paničky a sledovat jí, kdy udělá obrat vlevo, vpravo, čelem vzad , kdy popoběhne, zpomalí, prostě hlídat si ji. Potom mne panička odpoutala z vodítka a cvičilo se to samé, akorát na volno. Dalším cvikem bylo správné provedení cviků sedni, lehni, vstaň . Pan rozhodčí vytýkal paničce, že mi to kazí, páč si přidržuje druhou rukou vodítko, cviky, kde se chodilo na volno jsme šly lépe.
Když přišlo na řadu odložení, konečně jsem si mohla odpočnout. Ještě že nám počasí přálo a bylo mírně pod mrakem, sluníčko občas vykouklo, ale jenom malinko.
Po skončení cviku odložení jsme se šly s paničkou projít a nastoupila ke zkoušce ségra Bára.  Já si vlezla zase do auta a panička popadla foťák, aby udělala alespoň nějakou fotku.
Bára  se moc nepovedl první cvik, který jí vždycky šel dobře - volno s přivoláním. Kroužila kolem páníka a nechtělo se jí běžet pryč. Přivolání však bylo v pořádku. Cviky na vodítku i bez vodítka zvládla s přehledem, zato odložení bylo za nulu. Stihla se ukázkově odplazit z místa, kde byla odložená o nějaké tři metry.

Po malé pauze následovaly speciální cviky :

1. OVLADATELNOST NA VODÍTKA ve skupině

2. SEDNI - LEHNI - VSTAŇ NA VODÍTKU ve skupině

3. ODLOŽENÍ V LEŽE ve skupině  - psi jsou odloženi ve vzdálenosti 30 kroků po dobu 2 minut.

4. PŘENESENÍ PSA PSOVODEM A CIZÍ OSOBOU  -  po celou dobu trvání cviku musí mít pes nasazen náhubek a pokud projeví v průběhu cviku agresivitu k psovodovi nebo k cizí osobě, je cvik ukončen.

5. CHŮZE PO NEPŘÍJEMNÉM MATERIÁLU -igelit, hrubší štěrk, sutiny, vlnitý plech nebo laminát, pás linolea


vyhlášení výsledků - všichni udělali
Borůvka  - 90 bodů ( ze 100 )  výborně
Barborka - 74 bodů ( ze 100 ) dobře

V naší skupince jsme byly s paničkou nejlepší - HEČ.

Dovolená u moře v Chorvatsku

V pátek odpoledne, když přišel páníček z práce, jsme dostaly s mámou Afrou povolení vlézt si do auta, které už bylo připravené na dlouhou cestu za sluníčkem a slanou vodou. Ano, odjížděli jsme na dovču do Chorvatska.
Pro nás to byla zatím nejdelší štreka, kterou jsme kdy ujeli. Cesta probíhala v poklidu, aut na silnici bylo málo a tak jsme dělali pouze zdravotní přestávky. Někdy před půlnocí páníček zavelel, že si dáme pauzu na spaní a tak jsme na dálnici na odpočívadle přenocovali. Ráno jsme pokračovali dál, opět nám cesta probíhala bez nějakých problémů, ani na hranicích s Chorvatskem nebyla žádná fronta. Trochu jsme bloudili přímo ve Fažaně, kde si z nás navigace dělala srandu a neměla tam zachycené silnice. Přesto jsme našli kemp a mohli se přivítat s ostatníma dovolenkářema. Sešlo se nás tam spousta , boxery jsme zastupovaly my- teda moje maličkost a máma Afrodita, fundláky Arni, Grif ,Cezar , Cindy a další, labrador Maxík , retrívr Bleck, n.ovéčka Tara a Tarzan a ještě spousta dalších pejsků.  Sobotní večer byl na regeneraci a od pondělka se začalo cvičit. Protože nás bylo hodně, šéfík Pavel  nás rozdělil do 3 skupinek. Jedné velela Astrid, která má veliký cit pro pejsky a umí s nimi dělat divy. Další skupince velela Lucka a hned vedle ní jsme byli my ostatní , pod vedením našeho páníčka. Cvičilo se všechno , od přinášení aportu z vody, nošení sítě, vlečení surfu nebo lodě, také jsme se povozili na lodi na širém moři, leželi jsme na surfu a páníci nás vozili po hladině.
Někteří z nás si ke konci týdne také vyzkoušeli, jaké je to zachránit človíčka a přivléct ho za ruku ke břehu. Chudáci figuranti, nesměli ani pípnout, aby nám nezkazili cvik, ale potom si foukali prstíky. Tímto se jim omlouvám, ještě nemám takovou zkušenost, příště to bude určitě zase o něco lepší :-)
První týden proběhl hrozně rychle, první dva dny nás trápily vedra (34 stupňů ), pak se počasí otočilo, zapršelo, začal foukat vítr. Většina páníků měla neopreny na cvičení a tak nebyla o figuranty nouze. Jen ráno si vždycky tipovali, jaké bude počasí a zda si vezmou neopren krátký nebo dlouhý. Celý týden vyvařovala a kouzelná jídla připravovala Eva - panička fundláka Arniho. Také to bylo na postavách psovodů vidět.Ve čtvrtek bylo v plánu grilování - to pánící přišli a jenom funěli . Vyzkoušeli jsme si také vyhledávání človíčků na souši v lese. Jen ke cvičení agility se jaksi nedostalo. Další sobota byla loučení pro první část dovolenkářů - jedni odjeli, druzí přijeli.Další týden se opět cvičilo, Ti, kteří pokračovali už z prvního týdne toho měli i dost, byli unavení a cvičení jim dávalo zabrat. Přesto se snažili. Také moje panička se  snažila mě snést do vody ( byl tam špatný přístup do moře, ostré šutry, které se mi vůbec nelíbily ) a uklouzla jí hoha. A tak jsme skončily ve vodě obě- koukaly jsme si z očí do očí.
Týden utekl a páníci zase začali balit. Ještě šli na poslední oběd  na pizzu - výborné mořské plody a na úplný konec obrovskou porci zmrzliny.  A pak už se jelo domů. Zpáteční cesta nebyla až tak pěkná, na silnici bylo už sposta aut, různé uzavírky silnic a co bylo nejhorší - skoro celou cestu lilo. Po 12ti hodinách jízdy jsme dojeli domů, kde nás radostně vítaly Arinka a Barborka. Dvounožci už chrněli, s těmi jsme se přivítali až ráno, když jsme se všichni vyspali.

MegaAkce Těrlicko

Ve čtvrtek dopoledne začala panička nosit věci do auta a z toho jsme s mámou usoudily, že bychom se měly držet blízko, aby nás tady náhodou páníci nezapomněli. Odpoledne už bylo auto plné a páníci dali pokyn k nástupu. To byl fofr.
A pak nás už čekala docela dlouhá jízda až na Moravu. Nám to ale nevadilo, jsme zvyklé na cestování, vklidu si pospíme a když dojedeme do cíle, jsme fit. Do kempu , kde se konalo psí soustředění jsme přijeli něco před desátou večer a tak jsme se jen vyvenčily, nadlábly a šly chrnět. V pátek ráno bylo nádherně - sluníčko svítilo a nás čekal program. Úvodní řeč měl kapitán Pavel, vysvětlil , jaký bude program, jaké bude rozdělení do skupin, představil vedoucí skupin a figuranty . Největší zastoupení tu měli leoni, byli tu fundlaňdáci, retrívři, (my) boxeři, pak i severská plemena ,šikovný york Zuzanka a další .
Začalo se prezentací vodního záchranářského výcviku - máma Afra měla úvodní skok do vody. Pravda, moc se jí tam zezačátku nechtělo, vždyť to bylo také naše první plavání v letošním roce ( a voda byla dost studená ) , ale zvládla to.

Výcvik v sutinách

Po delší době jsme opět vyrazili na výcvik do sutin. Sraz jsme měli u Makra v neděli ráno a sešlo se nás poměrně dost. Přijeli sem i z Karlovarské brigády s pejskama. Když jsem přijeli na Valchu, kde se výcvik konal, rozdělila nás Monika do tří skupinek . V každé bylo 6 pejsků. A už to začalo. Pejskové hledali a figuranti se schovávali do hromad kamení, do pneumatik, do betonových děr. V poledne byl krátký odpočinek ( na sváču) a pak se jelo ještě další kolo. Odjíždělo se odpoledne, pejskové i páníci byli spokojeně unaveni.

Zkoušky podle NZŘ

Na tyto zkoušky se páníci připravovali celý měsíc. Vymysleli si totiž, že na zkoušku půjdu já i moje ségra Barborka. Tak jsme trénovali a trénovali. Nejhorší ze všeho bylo, když nám páníci nasadili košík. Ten opravdu nemusíme. Tělíčko nám ztuhlo, nožičky zdřevěněly a když jsem měla chodit nebo běžet s košíkem - no hrůza. Povel volno jsem trénovala s košíkem i bez, ale když pak došlo na tento povel při zkoušce, úplně jsem zapomněla, co znamená. Motala jsem se kolem páníka a ne a ne odběhnout.  Ale abych nepředbíhala. Na zkoušku ZZO nás nastoupilo celkem pět pesanů . Já nastupovala na plac jako první . Poslušnost jsem měla prý moc pěknou ( nějaká maličkost tam byla - ale to je snad vždycky) a získala jsem 56 bodů z možných 60-ti. Ségra šla na řadu jako čtvrtá a získala 51 bodů . Nejvíc páníci ocenili, když byla Bára na odložení a další pejsek měl přinést aport - že se nezvedla. Bára totiž nade vše miluje čínku. Dopadlo to dobře - Bára to ustála. Po malé přestávce přišly na řadu speciální cviky . Volno s košíkem nedopadlo, cvik ve skupině osob i zanechání o samotě bylo v pořádku. Bára zvládla všechny tři cviky.
Takže konečný výsledek byl - Borůvka - prospěla, Barborka - prospěla výborně.

DEN BOXERA na cvičáku ve Zruči

Na Den Boxera jsem jela já a má ségra Bára. Byli jsme domluveni, že přijede Dorka a Derek. Bohužel páníček Dereka onemocněl a tak nepřijeli. Zato nás mile překvapila svým příjezdem panička s Casperem. Počasí nám přálo a tak jsme se pustili všichni do cvičení. Začali jsme stopičkou , pokračovali poslušností a na závěr byly obrany. Bára  si také vyzkoušela měření a vážení ( bude to potřebovat na chovnost).
 

Lavinový výcvik na Špičáku

Klasický výcvik na cvičáku ve Zruči

Novoroční pochod

Tak jako v loňském roce, jsme se i letos vypravili na Novoroční pochod z Bolevce do Bolevce. Protože páníci nepařili až do rána, mohli ráno vyskočit z pelíšku a připravit se na tůru. Pořádně se obléci, připravit pamlsky na cestu, připravit náhradní vodítko ( co kdyby)... Počasí nám přálo, byla sice zima, ale nepršelo, nesněžilo.

Když jsme vyrazili podle mapky na trasu ( našich oblíbených 13 km) , nastalo to naše známé - hurá dopředu, ať jsme první.

No jasně , hnaly jsme se s mámou dopředu, přitom jsme se snažily očuchávat keříčky a ještě občas tahat klacíky.

Přitom jsme předbíhaly ostatní pochodující pejsky.

U Seneckého rybníka na kontrole jsme potkali i takového divného zeleného mužíčka, kterého jsme si mohli i vyfotit.

Do cíle jsme došli všichni, to znamená, že ani paničku jsme nikde neztratili.

Já a máma jsme dostaly buřtíka a páníci diplom za účast.

Za to v noci byla sranda, paničce se to rozleželo a nemohla se ani posadit, natož postavit. Chůze - to byl také problém. Já se teda divím - já mohla běhat pořád a nic mi nebylo. Holt mám dobrou fyzičku. Heč.